Světový den pod záštitou OSN
Světový den životního prostředí vyhlásila Organizace spojených národů již v roce 1972. „Z pohledu ochrany a obnovy životního prostředí je oslava Světového dne životního prostředí považována za jednu z nejdůležitějších událostí v roce. Smyslem akce je rozšířit obecné povědomí o ekologických otázkách a upřít pozornost světové veřejnosti na zásadní ekologické výzvy současnosti.“ (zdroj: 2)
Každoročně nové motto
Pro tento rok bylo vybráno heslo: „Think, Eat, Save“. V českém překladu: „Myslete, jezte a šetřete“.
Plýtvání jídlem v řeči čísel:
„Podle OSN skončí každoročně v popelnicích nebo je jinak znehodnoceno až 1,3 miliardy tun potravin. To je třetina všech vyrobených potravin v hodnotě bilionu amerických dolarů (téměř 20 bilionů Kč).“ (zdroj: 2)
Většina potravin je vyhazována ve chvíli, kdy je ještě možné ho bez problémů či strachu z různých nemocí sníst. Mluvíme tu o 300 milionech tun potravin ročně. Neuvěřitelné. „To je víc, než je produkce potravin v subsaharské Africe a bylo by to dost pro 870 milionů hladových současného světa.“ (zdroj: 2) Zajímavý je i pohled na geografické souvislosti plýtvání jídlem. „V Evropě a Severní Americe připadá na jednoho člověka 95 až 115 kg vyhozeného jídla. V subsaharské Africe, jižní a Jihovýchodní Asii pouhých 6 – 11 kg.“ (zdroj: 2) Z tohoto tedy jednoznačně vyplývá, že čím rozvinutější svět, tím větší nezájem a zbytečné vyhazování jídla.
K největším adeptům na zbytečné vyhození patří ovoce a zelenina, dále ale také hlíznaté rostliny a jedlé kořeny rostlin.
A jak jsme na tom my v České republice? (čísla vycházejí ze zdroje: 2)
V ČR máme průměrnou spotřebu 69 kilogramů na osobu za rok. Což je sice při spodní hranici plýtvání jídlem v ekonomicky bohatších státech světa, ale stejně. Uvědomme si, že my jídlo vyhazujeme a jiní trpí jeho absolutním nedostatkem. Průměrná délka života je u nás přes 77 let a za tuto dobu vyhodíme cca. 5 300 kilogramů potravin.
Dopady jsou nejenom ekonomické
Počet lidí na světě se neustále zvyšuje. Momentálně jsme již překročili hranici sedmi miliard lidí na naší planetě. Podle odhadů a předběžných propočtů a prognóz to vypadá, že v roce 2050 bude žít na zemi přes 9 miliard lidí.
Samozřejmě nás vyhozené potraviny stojí nemalé částky, které by bylo možné využít mnohem efektivněji. A to se sem zahrnují nejenom částky, které vydá spotřebitel a peníze vložené při výrobním a přepravním servisu. Musíme si také dále uvědomit, že i odvoz a znehodnocení takovéhoto odpadu stojí nemalé částky.
Finanční prostředky ale nejsou jediným negativním vlivem plýtvání jídlem. To, jakým způsobem nakládáme s přírodními zdroji v porovnání s množství hladovějících je velmi neetické. Z celosvětové populace trpí podvýživou 12% lidí. (zdroj: 2)
Důsledky plýtvání potravinami s sebou nese i nemalé ekologické problémy, které se ale mnohdy podceňují a bagatelizují. Musíme si uvědomit, že se plýtvá i vodou. Věděli jste například, že „na výrobu 100g čokolády je potřeba 1 716 litrů vody; bochník chleba (800g) = 286 litrů vody; 1 kg brambor = 287 litrů vody; 1 jablko = 125 litrů vody“? Nejedná se tedy přeci jenom o zanedbatelná čísla. S touto problematikou je spojena i zbytečná spotřeba pohonných hmot při přepravě potravin a v neposlední řadě se při procesu hnití vytváří metan, který přispívá ke globálnímu oteplování. Dále se také spotřebuje například tisíc litrů vody k výrobě jednoho litru mléka či 16 tisíc litrů vody při výrobě hamburgerů. (zdroj: 1)
Aktivně bojovat proti plýtvání jídlem můžete i Vy
K největšímu množství potravinových ztrát dochází při výrobě a při samotném procesu dodání na určené místo. K největší likvidaci potravin na úrovni spotřebitele dochází v Severní Americe a Oceánii, Evropě a průmyslově rozvinuté části Asie.
Světový tajemník OSN, pan Ki-mun, vzkazuje celému světu následující: „Světová populace do roku 2050 naroste ze současných sedmi miliard na devět miliard. To nemusí znamenat, že současně vzroste i počet hladovějících. Dokážeme-li snížit plýtvání a ztráty potravin, ušetříme peníze i zdroje, snížíme dopad na životní prostředí a především učiníme krok směrem ke světu, v němž má každý dostatek jídla.“ Není to cíl, pro který stojí, zamyslet se při každém nákupu nad tím, zda nekupuji něco, co nejsem schopný/schopná spotřebovat?
Z hlediska množství vyhozeného jídla ve fázi přípravné a přepravní by určitě stálo za to, zlepšit komunikaci mezi výrobci, dodavateli a spotřebiteli. Možností by bylo i zvýhodnění takových společností, které dbají zbytečnému nevyhazování potravin. Mělo by jít ale o legislativně podložené zvýhodnění, které bude mít jasná nespekulativní pravidla.
V České republice vznikla iniciativa s názvem Zachraň jídlo. Jedná se o skupinu studentů, kteří si kladou za cíl „upozornit veřejnost na problém plýtvání potravinami a nabídnout jednoduchá řešení. […] V září 2013 připravují akci pro veřejnost, během níž chtějí pohostit zdarma tisíc lidí v centru Prahy. Uvaří z nezávadných surovin, které by kvůli blížícímu se termínu spotřeby přišly nazmar. Lidem budou kromě jídla nabízet i informace o problematice plýtvání.“ (zdroj: 2)
_______________ slova papeže k tématu: _________________
I (a někdy především) mladí lidé si uvědomili, že v našem nakládání s přírodou je cosi v nepořádku. Že hmotný svět není jen materiálem pro naše manipulace, že sama Země má svou důstojnost, kterou máme respektovat. Budiž jasno, že tu nedělám propagandu určité politické straně, toho jsem dalek.
Musíme naslouchat řeči přírody a patřičně odpovídat....
Je-li něco v nepořádku s tím, jak zacházíme se skutečností, pak musíme všichni začít uvažovat o jejím celku a ptát se po základech naší kultury. Význam ekologie je dnes nesporný. Musíme naslouchat řeči přírody a patřičně odpovídat.
Existuje ale též ekologie člověka....
Chci však zdůraznit jeden bod, který je, jak se mi zdá, opomíjen: existuje též ekologie člověka. I on má svou přirozenost, kterou musí respektovat, a nikoli jí libovolně manipulovat. Člověk není jen sebeuskutečňující se svobodou. Sám se nestvořil. Je duchem a vůlí, ale také má svou přirozenost. A jeho vůle je správná, když dbá o svou přirozenost, když jí naslouchá a když ji přijímá jako takový, jaký jest a který se sám nestvořil. Jedině tak se uskutečňuje pravá lidská svoboda.
Z projevu papeže Benedikta XVI. ve Spolkovém sněmu 22. září 2011,
Zdroj: Katolický týdeník, příloha Perspektivy KT 50/6.-12. prosince 2011