SVÁTOSTI
Každá svátost je setkání s živým Kristem. On sám - Ježíš Kristus, Boží syn - ustanovil tyto prostředky naší spásy a posvěcování. Při udělování nějaké svátosti se viditelným znamením, které konáme, ukazuje na milost, kterou Pán dává člověku do duše. Svátosti, které přijímáme, takto přivádějí člověka ke svatosti. A jelikož "do nebe nic nesvatého nevejde" (srovnejme se Zj 21,27), jsou nám vynikající a nenahraditelnou pomocí na cestě. Věřícím je naléhavě doporučováno, aby často přijímali milosti z této nabídky hojných Božích darů. (web farnosti Velehrad)
KŘEST
Křest se uděluje omytím vodou a slovy: "Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého."
Co vlastně křest působí ?
a) Očištění. S vodou spojujeme představu umývání. A skutečně tu jde o očištění, o smytí dědičné viny a veškerého hříchu; jde o přemožení hříšné minulosti.
b) Nový život. Voda je pro nás symbolem života. Nový život, který pochází od Boha, nemůžeme ani naplánovat, ani sami vytvořit, musíme se k němu narodit. Tímto novým narozením je křest. Ten skutečně dává nový život, milost. Pokřtěný se stává Božím dítětem.
c) Člen církve. Křest spojuje jednotlivce nejen s Bohem, ale také se všemi, kteří se otevřeli Kristu. Skrze křest jsme se stali "jedním tělem". Křest znamená začlenění do církve. Kdo byl pokřtěn, je pokřtěn jednou provždy; neexistuje opakování křtu (pokračování článku)
v naší farnosti:
Křest (malých dětí) se domlouvá asi měsíc předem. Domlouvají to rodiče osobně s knězem.
Otázky a odpovědi: křest
V této rubrice nejsou žádné články.
SVÁTOST SMÍŘENÍ
Ježíš Kristus ve své církvi ustanovil svátost pokání, aby věřící, kteří po křestním obmytí hříchů znovu do hříchů upadnou, opět nabyli milosti a došli smíření s Bohem. Křesťan je připojen ke Kristu a přičleněn ke společenství církve, aby spolupracoval na spáse světa. Když se Kristu, církvi a svému poslání vzdaluje, hřeší. Hříchem škodí sobě, protože se odvrací od zdroje dobra, a škodí církvi, protože ji poskvrňuje a oslabuje.
Hřeší těžce, jedná-li proti Bohu a řádu, který Bůh dal, vědomě, dobrovolně a v závažné věci. Chybí-li hříšnému skutku některá z uvedených složek, hřeší lehce. Těžký hřích spojení s Kristem a církví přerušuje, lehký narušuje. Těžký hřích Boží život v člověku usmrcuje, lehký v různé míře zraňuje. Hříchy člověka, který se upřímně snaží žít ve spojení s Kristem, bývají lehké. Když však nedbá na hříchy lehké, narušení a zranění nakonec vedou k hříchům těžkým.
Duch Svatý vede hřešícího křesťana k pokání - smíření. Při něm Duch Svatý obnovuje původní vztah křesťana k Bohu a k společenství církve.
Křesťan se smíření otevírá tím, že hříchů lituje, zříká se jich a touží po intenzívnějším životě s Bohem a církví.
Křesťan se snaží žít v duchu pokání stále. Staletí osvědčila trojici kajících skutků: sebezápor, skutky zbožnosti, skutky lásky. (převzato )
v naší farnosti:
Probíhá vždy před mší (asi 15 min).
Otázky a odpovědi: svátost smíření
V této rubrice nejsou žádné články.
PŘIJÍMÁNÍ
Přijímání se uděluje při mši svaté.
Otázky a odpovědi: přijímání
V této rubrice nejsou žádné články.
MANŽELSTVÍ
Domlouvají si ji snoubenci osobně s knězem asi půl roku předem, pak si domluví termín a ostatné formality i na Městském úřadě (matrika).
Otázky a odpovědi: manželství
V této rubrice nejsou žádné články.
BIŘMOVÁNÍ
Biřmován může být od 15 roku života.
Otázky a odpovědi: biřmování
V této rubrice nejsou žádné články.
POMAZÁNÍ NEMOCNÝCHNení to svátost umírajících!
Otázky a odpovědi: pomazání nemocných
V této rubrice nejsou žádné články.
KNĚŽSTVÍ
Kandidát (po maturitě) se může osobně přihlásit u kněze a ten mu vysvětlí další postup...
Otázky a odpovědi: kněžství
V této rubrice nejsou žádné články.
POHŘEB
- toto slovo může znamenat: pohřební obřad, způsob pohřbívání (anebo v archeologii nalezení hrobu).
Katolická církev považuje pohřeb nikoliv za svátost ale za svátostinu, jejímž účelem je vyprosit zemřelému duchovní pomoc, prokázat úctu jeho tělu a pozůstalým dodat útěchu a naději ve vzkříšení s Kristem. Tradiční křesťanský pohřeb v České republice se skládá z obřadu rozloučení v kostele, průvodu na hřbitov, vysvěcení hrobu a uložení ostatků. Součástí slavnostního katolického pohřbu může být mše svatá, buďto před cestou na hřbitov, anebo častěji po pohřbu (tzv. zádušní mše).
Křesťanské církve – zejména katolická – se pohřbu žehem dlouho bránily, protože v něm viděly symbolické popření duše zemřelé osoby (omezit kremace propagací pohřbů do země se například snažil katolický spolek Arimatheum); od poloviny 20. století se však i katolické pohřby konají v krematoriích. V současné době, zejména ve městech, se většina zemřelých pohřbívá žehem (spálením) a obřad rozloučení se koná v krematoriu, případně v kostele před odvozem do krematoria. Po kremaci někdy následuje zádušní mše, případně prosté uložení urny s modlitbou. (Wikipedie, 2013)
Několik myšlenek z Katechismu:
- odstaveček č. 1680
- č. 1681
- a pomocí šipek <--- ---> je tam pod daným odstavečkem (paragrafem) možné si listovat v tématu.
- anebo se podívat na celý obsah kapitol knihy, případně hledat v rejstříku.
v naší farnosti:
Pohřeb se domlouvá nejdříve s knězem (termín a čas) a pak na Pohřební službě (doporučuji v Bílovci).
- nejdříve mše svatá v kostele,
- pak podle toho jetli je to do kremace (pak je před kostelem krátké rozloučení);
- anebo pokud do země, pokračujeme v průvodu k jámě a tam je zakončení obřadu.